GLEN Lagos Nigérie 2010

* * * * * * * * * * * * povídání a fotky z tříměsíční GLEN stáže v Lagosu * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * stories and pictures from a three-month internship in Lagos * * * * * * * *

Dojmy / Impressions

Bílé turistky v restauraci :)

Vypadla elektřina, nešel internet. Takže když jsme vyčerpaly veškerou kapacitu baterek u našich notebooků, udělaly jsme si s Helen polední pauzu. Vyrazily jsme na procházku do ulic s tím, že si zajdeme někam na oběd. Úplnou náhodou jsme skončily v celkem luxusní a drahé restauraci.

Jako bychom z rušné a rozpálené ulice vešly do úplně jiného světa. Za dveřmi postávalo hned několik servírek. Místnost byla vychlazená na 16°C. Mohly jsme si vybrat kterýkoliv z kovo-skleněných stolů a rozhodnout se, zda chceme sedět na vysoké židličce, rozvalovat se v křesle nebo dokonce na gauči. Byly jsme jedinými hosty a to po celou hodinu, co jsme tam strávily. Objednaly jsme si předražené kuře s hranolkama a koukaly na hudební klipy na plazmových obrazovkách na zdi.

 

Zábava nastala při placení. Servírka přinesla účet a celková částka byla o 1000 Naira (asi 135 Kč) víc, než kolik jsme spočítaly podle jídelního lístku. Chvilku jsem přemýšlela, jestli nad tím mávnout rukou nebo se dožadovat vysvětlení. Nakonec jsem se rozhodla, že si prosadím svou a nechala si přinést lístek. Ukázala jsem servírce, že cena na účtu a na lístku k sobě mají dost daleko. „To je starý jídelní lístek, ceny se zvedly,“ oznámila mi. „A navíc tohle je cena za menu, ale my teď počítáme každou položku zvlášť.“ Začala listovat lístkem aby mi ukázala, kde přišla k jednotlivým částkám.

Po chvíli zjistila, že ať počítá jak počítá tak to nevychází. „Asi se musela stát nějaká chyba,“ oznámila nám, „přinesu nový účet.“ Po půl hodinovém dohadování se s kolegyněmi přišla se správnou částkou na účtu a s jídelním lístkem pod paží. „Vidíte,“ ukazovala nám v lístku, „tohle je nový lístek a nové ceny, ale protože jste ho neviděly, nemůžeme po vás tyto ceny chtít.“ Nový lístek vznikl během půl hodiny handrkování, stačilo přepsat propiskou čísla. Odcházíme nejen najedené, ale i královsky pobavené.

 

V kanceláři vyprávíme kolegům co se nám přihodilo. „To jste dobré, že jste se nenechaly napálit, fakt dobré,“ říká nám Ade. „Jste bílé a tak vypadáte jako turisti, tak se na vás snaží vydělat prachy.“ „No, možná jsem bílá, ale to ještě neznamená, že jsem úplně blbá,“ uzavírám se smíchem. Že by to bylo tím, že jsme v Nigérii? Nemyslím si. Americký turista má možná z české restaurace úplně stejnou zkušenost. Kdo ví…?
Poslední komentáře
02.10.2010 13:10:21: velmi mě pobavil tento článek a závěr jsi vystihla na 100% ..často si lidi stěžují,jak se k nim jako...