GLEN Lagos Nigérie 2010

* * * * * * * * * * * * povídání a fotky z tříměsíční GLEN stáže v Lagosu * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * stories and pictures from a three-month internship in Lagos * * * * * * * *

Dojmy / Impressions

(Ne)naplněná očekávání

Do Lagosu jsem odlétala se spoustou očekávání a obav o tom, jaké to tu bude. Něco si člověk přečte v průvodci, něco slyší ve zprávách, něco se dozví od lidí, co tu byli před ním, některé obavy v něm utvrdí kamarádi a známí. Vytvoří si představu s představu místa, do kterého má namířeno.

Čekala jsem, že strávím tři měsíce požíváním hmoty nejasné chuti a barvy, občas doplněné kouskem masa bůhví z čeho a vrcholný kulinářský zážitek pro mě bude představovat konzumace polévky v pytlíku dovezené z Německa. Ve skutečnosti snídám toasty s marmeládou a zapíjím je jogurtovým mlékem, čajem nebo kávou. Můžu si dát maso s rýží a salátem, pokud si připlatím tak i kuře s hranolkama. A samozřejmě nejrůznější speciality místní kuchyně. Na osvěžení výborný ananas a jen tak na chuť vynikající pečené koule z koblihového těsta, jen tak nebo s vajíčkem, pečivo plněné masovou směsí nebo opravdické koblihy. Colu a Sprite tu mají úplně všude. Chuťové buňky  rozhodně nestrádají.

 

Čekala jsem, že se budu bát sama vystrčit nos na ulici. Nebojím. Největší nebezpečí představují divoce se řítící a troubící motorky a auta. Stačí ale chodit po kraji silnice a při přecházení se rozhlédnout. Lidé jsou milí, prodavači ochotní. V noci ven samy nemůžeme, to je fakt, ale Lagos není jediným městem na světě, kde platí tohle pravidlo.

 

Čekala jsem, že se budu neustále stříkat repelentem, vyhýbat se shlukům komárů  a pořád se budu bát že chytím malárii. Bála jsem se že mi po pokoji bude běhat nejrůznější hmyz. Komáry jsem viděla jednou v podvečer. Sice je pravda, že mi dva velcí oranžoví brouci, co bydlí v kuchyni v příborníku, málem přivodili infarkt když jsem je viděla poprvé, ale v pokoji bydlíme jen my dvě holky, zvěř žádná.

 

Na poslední chvíli jsem na nádraží sháněla deštník v domnění, že v období dešťů bez něj nepřežiju. Pršelo poprvé včera v noci. Bála jsem se nesnesitelného slunce a horka, je tu skoro pořád pod mrakem a příjemných 25-30°C. Opalovací krém s vysokým ochranným faktorem leží ve skříni. V průvodci psali, že se tu nedá sehnat krém, šampon nebo třeba vložky, naše ulice je asi výjimka, protože tu v krámě tohle všechno mají. Otázkou jen zůstává za kolik.

 

Čekala jsem, že se tu budeme nudit a muset si vymýšlet zábavu, místo toho nevíme co dřív. Připravit týdenní táborový program není jen tak, skautské doby kdy jsem sypala hry z rukávu jsou nějakou dobu pryč a jde to víc ztuha. Ale o práci třeba zase někdy příště.

 

Pár minut po tom, co jsem dopsala tento článek začalo pršet a do večera nepřestalo. Chvílemi to byl liják vskutku tropický. A taky mě pokousal nějaký hmyz, nejspíš komár. Tak že by přece jen?  

Žádné komentáře