GLEN Lagos Nigérie 2010

* * * * * * * * * * * * povídání a fotky z tříměsíční GLEN stáže v Lagosu * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * stories and pictures from a three-month internship in Lagos * * * * * * * *

Dojmy / Impressions

Nigerijské střípky I.

Malá zamyšlení nad tím, co mě v Nigérii nepřestává udivovat a fascinovat současně. Každodenní drobnosti a zvláštnosti nejen pro zasmání a pobavení.

Každý den mi stejnou otázku položí několik lidí. „Jakou jsi měla noc?“ Chápu, že je to zdvořilostní fráze na kterou nikdo v podstatě nečeká odpověď, ale i tak. Jakou jsem asi tak mohla mít noc – večer jsem si lehle, spala jsem a ráno se probudila. Až od té doby co se rozbila klimatizace má najednou celá otázka daleko větší význam. Pryč jsou noci strávené v příjemné teplotě 20°C, je prostě hrozné horko a na člověka se neustále něco lepí – prostěradlo, moskytiéra, zeď. Ale dneska by ji měli opravit, tak zase budu moct každý den, všem kteří se zeptají odpovídat, že noc byla prostě fajn.

Moje tandemka Helen je blondýnka a já brunetka, sice máme obě zelené oči, ale kromě toho podoba veškerá žádná. To že se nás lidi běžně na ulici ptají, jestli jsme sestry ještě chápu. Jediné dvě bílé holky široko daleko, proč ne. Otázka „Jste dvojčata?“ v nás ovšem pokaždé vyvolává záchvat smíchu.

Je tu celkem teplo, takže vlasy nosím většinou smotané do nějakého nahodilého uzlu. Ale když se večer ochladí nebo když potřebuju aby vlasy uschly, nechávám je rozpuštěné, hezky do půli zad. A to si pak můžu užívat ty obdivné pohledy. „To jsou opravdu tvoje vlasy?“ zajímá všechny. „Takhle dlouhé, fakt jo? A víš, že kdybys je prodala budeš bohatá?“ Nigerijské slečny mají často nádherné účesy, dlouhé vlasy spletené do copánků. Ale vlasy nejsou jejich, svých mají na hlavě jen pár centimetrů a zbytek tvoří příčesky. „A to si je nemůžeš nechat narůst delší?“ ptám se jedné Nigerijské slečny mají často nádherné účesy, dlouhé vlasy spletené do copánků. Ale vlasy nejsou jejich, svých mají na hlavě jen pár centimetrů a zbytek tvoří příčesky. „A to si je nemůžeš nechat narůst delší?“ ptám se jedné slečny. „Nejde to ony rostou hrozně pomalu a prostě ani delší než pár centimetrů nenarostou.“ A tak když holky touží po dlouhých vlasech (a touží po nich každá) musí si je koupit. A tak už chápu proč se co chvíli někdo ptá: „To jsou fakt tvoje vlasy? A můžu si na ně šáhnout?“

Nenávidím praní v ruce. Zbožňuju automatickou pračku, do které nasypu hory prádla a vytáhnu je ven čisté, voňavé a vyždímané. Tady nic jiného než prát v ruce člověku nezbývá, pračku nemáme. Hrozná práce, strašně to trvá a většinou se mi stejně nepodaří udělat z bílého trička zase bílé, zůstane flekaté. O to víc obdivuju chlapy, naše kolegy, kteří si perou sami každý den a nehledě na to jak je dotyčná věc špinavá, po jejich zásahu vypadá jako naprosto nová. Pořád vypadají jako ze škatulky. Asi si budu muset u někoho z nich domluvit kurz praní.

 

„Má tady ta hospoda někde i záchod?“ ptám se jednoho dne na výletě. „No asi má, ale asi bude dost pochybnej, nemůžeš to ještě vydržet?“ Nemůžu, takže jsem nakonec přece jen dovedena ke kadibudce s tureckým záchodem vevnitř. „Fakt tady budeš v pohodě?“ ptá se starostlivě Ade. „Ty naděláš,“ směju se, „už jsem byla na horších.“ Smích mě přešel minulý týden během programu v Agege. „Je tu někde záchod?“ ptám se po dvou hodinách přešlapování z nohy na nohu. Bohužel nejsem chlap abych si mohla jednoduše ulevit do nejbližší stoky. „No jo, pojď, můžeš jít tady k té paní do domu, ona ti ukáže kde.“ Paní mě vede dozadu na dvůr a ukazuje plechové dveře. Vlezu dovnitř, chvíli si zvykám na naprostou tmu a koukám okolo. Zdi, hliněná podlaha, to je vše. Koukám se ještě jednou, ale díra nikde žádná. Co teď jako? Trapas na entou. Nakonec nešťastně vylézám ven a ještě jednou se ubezpečuju, že je to opravdu záchod. Paní kýve. „Není tam ale záchod, ani žádná díra.“ Asi se brzo propadnu studem. „Jo ty chceš záchod?“ směje se paní. „Tak tam,“ ukazuje na vedlejší dveře. Za dveřmi s úlevou zjišťuji, že je tam opravdu něco vzdáleně připomínající záchod. Děkuju milé paní a mizím. Ona se smíchem vypráví celou příhodu mým kolegům. Historkou se baví všichni příštích několik dní. Nevíte někdo proč?

Žádné komentáře