GLEN Lagos Nigérie 2010

* * * * * * * * * * * * povídání a fotky z tříměsíční GLEN stáže v Lagosu * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * stories and pictures from a three-month internship in Lagos * * * * * * * *

Stáž / Internship

Prázdninový program v Ajegunle

S rostoucí vzdáleností center, kde máme realizovat náš prázdninový program, od naší domovské čtvrti klesá ochota a nadšení našich kolegů. Představa, že budou cestovat přes celé město autobusem je pro ně neúnosná. První den s námi dvouhodinovou cestu s třemi přestupy zdárně absolvují, na jejím konci ale prohlásí, že pokud chceme přijet i zítra, musíme někde sehnat auto protože tohle je prostě  pro ně příliš velký stres.

Docela mě tenhle přístup rozčiluje. Prázdninový program je připravený a byla by škoda jej neuskutečnit jen proto, že to není tak jednoduché. Musíme zabojovat a prosadit si svou. Už tak jsme realizaci museli o dva týdny odložit. Nejdřív jsme připravovali Mezinárodní den Freestyle a další týden byl dvoudenní státní svátek a konec Ramadánu. Navíc naše organizace nemá stále žádné peníze, což nás staví před zásadní rozhodnutí. Buď se na prázdninový program jednoduše vykašleme, nebo budeme cesty do Ajegunle platit ze svého. Volíme druhou možnost a tak se každý den s Helen skládáme na jízdenky na autobus nebo na benzín.

 

Stojí to ale za to. Ajegunle je největší africký slum, ve kterém žijí přes tři miliony lidí směstnaných na malém prostoru mezi dvěma největšími nigerijskými přístavy Apapa a Tincan. Když se vysloví Ajegunle, lidem se vybaví většinou negativní asociace jako vysoká kriminalita, boj o přežití a otřesná chudoba. Ve skutečnosti název čtvrti znamená „centrum bohatství“. Je to nekonečně veliký shluk plechových příbytků bez přívodu vody a bez kanalizace, mezi kterými se klikatí prašné silničky. Není sem zavedená elektřina a většina lidí si nemůže dovolit koupit generátor. Zdrojem obživy je pro většinu obyvatel pouliční prodej a tak ulice lemují malé stánky a stolky pod slunečníky.

 

Ajegunle ale také místo, kde vedle sebe přežívají lidé nejrůznějších kmenů, kultur a náboženství, ale přesto dokážou žít v jakémsi souladu. Tak jako účastníci našeho programu. Zahajuje a končí se každý den motlitbou. Napjatě poslouchám a nestačím se divit. „Prosím tě, ta motlitba, kterou jste teď všichni společně říkali byla muslimská, že?“ ptám se koordinátora. Dívka která ji přednášela si napřed zabalila hlavu do šátku a skupinka rozevřela ruce, jakoby v nich drželi knihu. „Jo, byla,“ odpovídá mi. „Ale ráno při zahájení jste použili křesťanskou motlitbu?“ „No, to víš, tady je půlka katolíků půlka muslimů, tak to střídáme.“ „Aha, a to nikomu z nich nevadí?“ „Ne, proč by mělo? Žijeme tady všichni spolu a známe i to druhé náboženství a motlitby.“ Škoda, že to tak nefunguje všude na světě. 

Prázdninový program probíhá docela odlišně od těch předchozích. Místo fotbalového hřiště máme k dispozici velkou halu, která slouží jako kostel, divadlo a komunitní centrum v jednom. Místo dvousethlavého davu dětí nejrůznějšího věku na nás čeká skupinka asi čtyřiceti náctiletých. Dívky zde mají docela silné zastoupení, ale přesto zůstávají v menšině. Práce s mládeží z Adjegunle je rozhodně jednodušší v porovnání s ostatními centry. Čtyři malé skupinky se snadno organizují  a účastníci jsou starší takže je pro ně jednodušší pochopit jednotlivé aktivity.

 

Užíváme si s nimi spoustu zábavy při seznamovacích hrách, do kterých se vrhají s neuvěřitelným nadšením a energií. První den zakončujeme fotbalovým zápasem. Jako hřiště slouží jeviště a celá hra probíhá jako zvětšená verze stolního fotbálku. Místo figurek máme živé hráče, kteří stojí na místě a pohybovat se můžou jenom do stran, protože se rukama drží napnutého provazu, který znemožňuje pohyb dopředu a dozadu. Místo branek používáme židle a i když se mi zdá, že je moc těžké trefit se do takové malé branky, přece jen několik gólů padne.

 

Nejvíc mě překvapuje jak talentovaní naši účastníci jsou, což se projevuje při jednotlivých workshopech. Jedna skupinka připraví několik hudebních čísel a při jejich zpěvu běhá mráz po zádech. Nechybí taneční kreace a triky s míčem, právě mládež z Adjegunle sklidila velký úspěch i na našem Mezinárodním dni Freestyle. Jedna z dívek připravila povídání o prevenci HIV/AIDS a další účastník složil se svou skupinou originální a dech beroucí báseň o své zemi. Ostatní skupinky připravily divadelní představení, při jehož sledování publikum chvílemi ani nedutalo a jindy se válelo smíchy.

 

Ale ono se vlastně není čemu divit. Ajegunle je známé právě tím, že odsud pochází někteří z nejznámějších nigerijských umělců a fotbalistů. Tito zpěváci, baviči a fotbalisté dosáhli vysněné kariéry navzdory drsným podmínkám, ze kterých pocházejí. A jsou tak velkým vzorem pro mladé lidi v Ajegunle. Jsou nadějí, že únik z neradostných podmínek přece jen není naprosto beznadějný, jak by se mohlo na první pohled zdát. 

(Básně i divadelní hry k přečtení v kategorii Děti / Kids)

Žádné komentáře