GLEN Lagos Nigérie 2010

* * * * * * * * * * * * povídání a fotky z tříměsíční GLEN stáže v Lagosu * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * stories and pictures from a three-month internship in Lagos * * * * * * * *

Česká sekce

Už je skoro poledne a my místo plánovaného výletu k vodopádům pořád ještě trčíme v hrozném vedru na kraji silnice kdesi na předměstí Abuji. Už dvě hodiny marně čekáme až nám zastaví autobus nebo taxík. Všechny autobusy v tom správném směru jsou narvané po střechu. Prý je ve městě dopravní zácpa a tak všechny autobusy a taxíky jsou tam a sem žádný nepřijede. Nakonec John sežene známého, který je ochotný nás za pěkně mastnou sumičku odvézt autem a můžeme vyrazit.

Ještě nikdy jsem neměla tolik nabídek k sňatku jako v Nigérii. A nemusím se přitom vůbec o nic snažit. Bohatě stačí, abych se prošla naší ulicí. Pánové mě zastavují na každém kroku. „Ahoj, jak se máš?“ Začíná to vždycky stejně. Liší se to pouze tím jakou rychlostí se dotyčný k nabídce sňatku dostane a taky tím jak celá situace končí. Někdy mým pobavením, někdy tím, že se dotyčný urazí a někdy to má celé konec téměř tragický.

Posledni komentare
25.10.2010 07:37:41: Koukam, ze je to pravy opak jak u nas. Tu se vetsina kluku krouti, aby hlavu do chomoutu strkat nemu...

Abuja je hlavním městem Nigérie až od roku 1991, kdy sem byly státní instituce přesunuty z Lagosu. Abuja byla vybrána pro svou strategickou polohu v centru země a etnickou neutralitu. Město bylo uměle vybudováno a výsledkem jsou široké ulice a obrovské vzdálenosti, které nutí návštěvníka skákat z taxíku do taxíku. Impozantní stavby a jejich nedokončené konstrukce lemují ulice. Luxusní vily v čtvrtích zahraničních ambasád. Příjemně překvapující je ale množství zeleně a parků a toho prostoru všude v porovnání se stísněným dojmem Lagosu, kde každá plocha je zastavěná.

S rostoucí vzdáleností center, kde máme realizovat náš prázdninový program, od naší domovské čtvrti klesá ochota a nadšení našich kolegů. Představa, že budou cestovat přes celé město autobusem je pro ně neúnosná. První den s námi dvouhodinovou cestu s třemi přestupy zdárně absolvují, na jejím konci ale prohlásí, že pokud chceme přijet i zítra, musíme někde sehnat auto protože tohle je prostě  pro ně příliš velký stres.

Moje země

Když slyší jméno mojí země

Ty ostatní se strachy skryjí

Když vidí naše občany

Ostatní se bojí přiblížit

Scéna 1 – Doma

Matka: Ty dnes nejdeš do školy?

Helen: Hmm, jsem unavená, nechce se mi dnes jít do školy.

Matka: Koukej mazat. (Křik)

 

Všichni žijeme v části města, kde je nižší podíl vzdělaných a gramotných lidí a vyšší podíl negramotných, z nichž většina žije pod mosty, na ulicích a v nedostavěných budovách. Žijeme v jednopokojovém bytě, kde je nás celkem deset lidí z různých kmenů a s různými náboženstvími. Každý dělá věci jinak a často dojde k hádce i když by nemělo, každý by se měl starat sám o sebe.

Jordan je malý, ale pracovitý. Rád cvičí aspoň čtyři hodiny denně. Adebayo jak z jeho jména vyplývá, rád hraje fotbal přesně jako Emmanuel Adebayo. Adesanya je hudebním fanouškem. Rád zpívá a poslouchá muziku. Kingsley  je vášnivý sportovec, pokud by dostal příležitost rád by se stal vynikajícím sportovcem. Kelechi má svůj styl, díky němuž jej lidé vidí jako budoucího messi. S pomocí lidí a společnosti bude mít možnost vyniknout.

Dobrý den dámy a pánové, kluci a holky. Toto je Johnsonova rodina. Žijí v malé chýši a farmaří za vesnicí. Žijí šťastně a mají tři děti. Prvorozený je John, který rád loví. Druhorozená je Helen, která ráda farmaří. A nejmladší je Victor, který se chce stát velkým fotbalistou.

Ade a Mercy byli spolužáci a současně i milenci. Dokončili školu a vzali se. O dva roky později, Mercy otěhotněla a porodila holčičku. Naneštěstí při porodu zemřela, ale před tím než umřela, Ade jí musel slíbit, že se znovu ožení, aby jejich dcera nebyla bez matky opuštěná.

1  
2